Návštěva michelstadtských žáků v Jablonci

Ráda bych vám blíže ukázala náš společný týden se studenty z německého gymnázia Michelstadt.

Naši němečtí přátelé měli přijet osmnáctého dubna v osm hodin večer, ale přijeli už před sedmou hodinou, takže naše první setkání bylo trochu hektické. V sedm hodin jsem odcházela z tréninku v domnění, že mám spoustu času, ale jen jsem se stihla převléknout a už mi zvonil telefon, že si „svého“ Němce máme vyzvednout. Když jsme s mamkou dorazily do školy, stála na chodbě skupinka nervózních studentů. K nám domů přijel hubený, vysoký kluk s brýlemi jménem Ludwig. Po prvním rozpačitém seznámení jsme vyrazili domů. Velkou neznámou bylo, jak se s novým obyvatelem sžije náš pejsek. Všechny nás překvapilo, jak ho pes dobře přijal, nevznikl mezi nimi nejmenší problém. Ludwigovi jsem představila zbytek rodiny a ukázala jsem mu dům a pokoj, ve kterém bude spát. Všichni jsme se společně najedli. Chvíli jsme si povídali a šli spát.

Druhý den ráno připravila mamka snídani a svačiny. Po vydatném jídle jsme vyrazili do školy. Němečtí návštěvníci měli na tento den připravený program ve škole a odpoledne šli hrát do města „Stadtsuchspiel.“ Díky této hře trochu poznali Jablonec. Ve čtyři hodiny jsme se všichni sešli ve středu města. Naštěstí se nikdo z Němců neztratil. Po příjezdu domů jsme koukali na nějaká videa a povídali si. Navečer jsme vyrazili ještě s dalšími kamarády na bowling. Tam jsem se seznámila lépe i s jinými německými studenty. Po návratu domů jsme hráli „Prší“. Byla docela sranda vysvětlit Ludwigovi pravidla a potom ustanovit slova na měnění karet. Hra byla o to zábavnější, že moji rodiče neumí dobře německy ani anglicky.

Ve čtvrtek byl naplánován výlet do Liberce. Nejprve jsme si prošli město a potom jsme zamířili na krajský úřad. Asi hodinu jsme tam jezdili nejdelším oběžným výtahem v České republice nazývaným paternoster. Nechápala jsem, proč to Němce tak fascinuje, potom mi Ludwig řekl, že takový výtah mají v Německu pouze jeden, a to v muzeu. Po tomto historickém zážitku jsme pokračovali do IQLANDIE. V areálu je spousta různých expozic. Podle mě by se tam dal strávit celý den, ale většinu našich německých kolegů přestala výstava bavit už po necelé hodině, takže jsme odešli dříve a vyrazili nakupovat. Po návratu z Liberce jsme se doma stavili pro buchtu, kterou nám babička upekla na společné posezení ve škole. Na rozlučkovém večeru jsme se trochu lépe všichni poznali a hlavně dobře najedli. Potom, co jsme odešli ze školy, šli jsme si ještě na chvilku posedět a potom domů.

V pátek jsme vyrazili autobusem do Harrachova. Němečtí studenti přijeli velmi lehce oblečení, takže dostali spoustu instrukcí, hlavně od našich rodičů, aby se pořádně oblékli. Naštěstí to byl nejteplejší den celého týdne, takže nám nikdo neumrzl, ale stejně byla pořádná zima. Večer jsme se sešli s ostatními, poseděli a trochu i zatancovali. Byla sranda a myslím, že se všichni dobře bavili.

Sobota, to měl být den v rodinách. Ráno všichni, co se účastnili výměny, vyrazili společně na Laser game. Česká strana z toho byla nadšená, ale naši noví kamarádi se moc nebavili. Trochu se jim nedivím, když nám potom ukázali, jak to vypadá u nich, ale mrzelo mě to. Po Laser game jsme se rozešli, někdo šel do města, jel domů, prostě kam kdo chtěl. My jsme vyrazili na historickou bitvu do Vesce v Liberci. Myslím, že to Ludwiga bavilo. Dali jsme si malé koblížky, které se pekly na zajímavém starém stroji, a ochutnali armádní guláš. Po bitvě jsme museli spěchat domů, abychom se připravili na večerní koncert. Koncert byl velmi vydařený. Všem se to moc líbilo. Vystupoval zde Big band michelstadtského gymnázia a sbor paní profesorky Fröhlichové. Po koncertu jsme šli naposled posedět. Dali jsme si něco sladkého a šli domů, aby byl čas si zabalit. Já jsem se musela s Ludwigem rozloučit už večer, protože jsem musela odjet.

Ráno odvezla Ludwiga na autobus mamka. Chudák prý dostal od babičky a mamky tak velkou svačinu, že se mu nevešla do batohu. Babička měla celý týden strach, aby neměl hlad. A to myslím vážně nehrozilo.

Ten týden utekl tak rychle. Byla to nová a velmi zábavná zkušenost. Už teď se moc těším, až my na podzim pojedeme do Německa.

Kateřina Poláková, 3.A