Oslavy 70. výročí – historie školy

Stanislav Holý

absolvent z roku 1947-1948

vyučující českého jazyka a dějepisu

ředitel školy v letech 1960-1970

kronikář v letech 1960-1989

10. září 1945 začalo vyučování na jabloneckém českém reálném gymnasiu. Předcházelo tomu dvouměsíční přípravné období, jež bylo naplněno usilovnou prací prof. Antonína Sisra, prvního ředitele této školy. Ten v červenci zprostředkoval jednání mezi jabloneckou Místní správní komisí a Ministerstvem školství a osvěty v Praze, aby tu byla tato škola otevřena.

Už měsíc nato se konal zápis do všech tříd gymnázia. Přihlásilo se 108 studentů. Byli to jednak ti, kteří se přestěhovali poválce se svými rodiči do Jablonce z vnitrozemí, jednak ti, kteří žili za vláky na Železnobrodsku a dojížděli do gymnázia do Turnova. O oktávu zájemci nebyli, takže škola ve svém prvním roce existence měla jen 7 tříd. Dělení tříd na větev základní a technickou se uskutečnilo pouze ve 3. třídě.

Dodatečný zápis se konal ještě 10. a 11. září. Počet žáků se sice zvýšil na 129, ale tento stav dlouho netrval. Vedle českých žáků tu byly totiž i děti z rodin německých, které žádaly o naše státní občanství. Některé z nich česky mluvily špatně, některé česky neuměly vůbec. a tak už v listopadu opustilo školu 22 těchto žáků.

Pro zřízení školy byla vybrána budova U Balvanu 16. Byla to někdejší okresní nemocnice, za války ošetřovna zdejší posádky a chudobinec. Už tehdy to byla budova stará a neudržovaná. Řediteli Sisrovi se podařilo, že na počátku září bylo vymalováno alespoň přízemí a 1. poschodí. Ostatní prostory se zatím vymalovat nepodařilo pro nedostatek malířů. Opravy pokračovaly i v dalších letech; v létě roku 1948 byla budova nově omítnuta.

Na školu bylo dislokováno 11 profesorů, vedle ředitele Antonína Sisra to byli: Josef Eberle, Josef Weimann, Marie Janovská, Karel Janků, Ludmila Hostomská, Marie Tomášková, František Podlipný, Josef Metelka, Josef Jakl a Božena Drahá. Práci školníka vykonával Jiří Bursa (až do roku 1972).

Ve školním roce 1946/47 se zvýšil počet tříd na 11 a počet žáků na 237 (145 chlapců a 98 dívek). To už byly i 3 paralelní třídy (1.B, 3.B, 4.B). V červnu 1947 opustili školu první maturanti. Vysvědčení dospělosti dostalo 12 žáků školy a 1 externista.

V následujícím roce mělo naše gymnázium 12 tříd (4 paralelky), do nichž chodilo 317 žáků. Už tehdy se projevily první politické nesnáze, které měly za následek, že dva žáci byli vyloučeni (a to ze všech škol v ČSR!) a jeden profesor byl přeložen do Frýdlantu.

Zhruba na poloviční stav klesl počet žáků na podzim 1948. Podle zákona o jednotné škole zůstalo na našem gymnáziu jen sedm tříd: 4., 5.A a 5.B, 6.A a 6.B, 7. a 8.; o rok později pouze pět tříd a v letech 1950-1953 dokonce 4 třídy (neškolním roce 1952/53 jen 81 žáků).

V roce 1953 byl vydán nový školský zákon, čímž došlo k reorganizaci celého československého školství. To se dotklo samozřejmě i našeho gymnázia. Bylo přeorganizováno na Jedenáctiletou střední školu. Ředitelkou se stala prof. Bohumila Kozlová-Holešovská. Celá škola měla 435 žáků, přičemž v 9. – 11. třídě studovalo 128 žáků (9. třída měla paralelku).

Ve školním roce 1945/55 byl jmenován novým ředitelem prof. Jiří Výborný a škola měla už 520 žáků (v 9. – 11. postupném ročníku 175 studentů) včetně večerního studia.

V roce 1955 postihlo školu velké neštěstí. Při odjezdu dětí 8. třídy na brigádu se v Kokoníně převrhla tramvaj vezoucí tyto žáky. Došlo k vážným zraněním jak žáků – jeden zemřel a jedna oslepla, tak i učitelského doprovodu (Bohumil Rambousek, R. Latinková a Zdeněk Šmíd).

Ve druhé polovině padesátých let začali naši žáci docházet na výrobní praxi do továren (LIAZ, Bižuterie, Naveta, Autobrzdy, TOS, Elektro-Praga aj.). V šedesátých letech se této činnosti věnoval celý jeden den z týdenního rozvrhu.

V roce 1960 nastoupil na místo ředitele za Jiřího Výborného, který odešel do důchodu, prof. Stanislav Holý, absolvent zdejšího reálného gymnasia.

Podle nově upraveného školského zákona se z bývalé jedenáctiletky vytvořil nový typ školy. U nás to znamenalo: ZDŠ (1. – 9. postupný ročník), SVVŠ (1. – 3. postupný ročník = nejvyšší tři třídy bývalé jedenáctiletky) a střední škola pro pracující (1. – 3. ročník večerního studia). Kromě toho byla otevřena jedna třída večerního studia pro zaměstnance Jablonexu, kteří se tu připravovali na maturitu.

Na počátku šedesátých let se stavěla pro naši školu nová budova na Žižkově vrchu, která má 25 učeben. Bylo to nutné, protože ve školním roce 1962/63 jsme měli téměř 700 žáků. Muselo se směnovat v osmi třídách ZDŠ. Děti 2. – 5. postupného ročníku docházely do školy jeden týden dopoledne, druhý týden odpoledne.

Ministerstvo školství doporučovalo školám našeho typu, aby zvažovaly možnost oddělit SVVŠ (střední všeobecně vzdělávací školu) od ZDŠ (základní devítileté školy). Toho jsme využili, a tak do velké 25třídní nově postavené školy na Žižkově vrchu se přestěhovala ZDŠ, zatímco podstatně menší SVVŠ zůstala ve stávající budově U Balvanu.

Vzhledem k tomu, že se už několik let počítalo s výstavbou nové školy, nic se do budovy U Balvanu na opravy a údržbu neinvestovalo. Po osamostatnění SVVŠ bylo nutno toto napravit. Spoustu práce vykonali žáci a profesoři sami pod odborným dohledem školníka (vyučeného zedníka) Jiřího Bursy. I když jsme zůstali ve staré budově, která nebyla v dobrém stavu, mělo to pro další vývoj školy řadu výhod. Jednou z nich byl dostatek místa pro zřízení odborných učeben, jimž věnovali v prvních letech profesoři hodně ze svého volného času. Kromě odborných učeben vznikla velká shromažďovací síň s promítací kabinou a školní jídelna. Do té doby museli studenti docházet na obědy do Družiny mládeže v Sadové ulici, do závodní jídelny Bižuterie nebo do jiných školních jídelen. Všechny učebny a sborovna byly vybaveny novým nábytkem. Práce byly dokončeny v roce 1965.

Na podzim 1965 se konal sjezd absolventů naší školy, svolaný u příležitosti 20. výročí trvání našeho ústavu. Více jak 600 účastníků se sešlo v sobotu 18. 9. 1965 v 19 hodin v jabloneckém divadle. Po zahajovacím projevu ředitele školy a po kulturním programu, na němž se podíleli jak studenti školy, tak i absolventi, následoval společenský večer v sále Střelnice. V neděli 19. září dopoledne si účastníci sjezdu prohlédli školu a odpoledne ve 14 hodin se konal průvod městem – Septembrales. Studenti školy vytvořili krojovanou část průvodu, která měla představovat vývoj školství od pravěku až do současnosti. V rámci sjezdu byl uspořádán turnaj v odbíjené mezi pěti družstvy ze SVVŠ Severočeského kraje; týden nato byla uspořádána konference učitelů našeho okresu zabývající se názorným vyučováním.

Od školního roku 1968/69 došlo k vytvoření čtyřletého gymnázia, přičemž až do roku 1970 tu vedle sebe existovalo studium na tříleté SVVŠ a na čtyřletém gymnáziu. Ve školním roce 1969/70 jsme na škole otevřeli jednu třídu pomaturitního studia pro žáky Severočeského kraje.

V šedesátých letech jsme na škole uvítali na besedách se studenty několik spisovatelů, známých sportovců a jiných zajímavých lidí. Byli to například spisovatelé: Bohumil Říha (v roce 1960), Arnošt Lustig, Jiří Šotola a Karel Šiktanc (1962), Ivan Vyskočil, Jan Vladislav, Vladimír Přibský a Luděk Šnepp (1963), Karel Pecka (1969), sportovci: Emil Zátopek (1967), František Plánička (1969), účastník 17. listopadu 1939 pan Lubas.

V září 1970 na místo odvolaného ředitele nastoupil prof. Jindřich Matěják. I ten byl odvolán a na jeho místo byla jmenována prof. Jindřiška Pašková. To už na škole byly pouze třídy gymnaziální s 215 žáky.

Na podzim roku 1971 bylo nutno provést další stavební úpravy: generální opravu topení, vodoinstalace, plynoinstalace, přestavbu sociálního zařízení atd. Tyto práce se prováděly za nepřerušeného provozu školy. Z chodeb se ozýval hluk a často se stalo, že řemeslníci pracovali v učebnách, kde se právě vyučovalo. Práce však postupovaly rychle, a tak už v polovině října bylo možno topit, na jaře bylo vše – včetně malování – dokončeno.

Od tohoto školního roku se vyučovalo už ve dvanácti třídách. Ve škole bylo cca 300 žáků. Od školního roku 1975/76 byli do jedné třídy prvního ročníku přijati žáci už z 8. postupného ročníku; od školního roku1977/78 bylo zavedeno studium zakončené maturitou pro příslušníky SNB, kteří sem docházeli jeden den v týdnu.

Od poloviny sedmdesátých let byly opět obnoveny po několikaleté přestávce Základy výroby a odborné přípravy. Teoretická výuka probíhala ve škole, čtrnáctidenní souvislá výrobní praxe v několika podnicích v našem okrese, ba dokonce i v sousedním Liberci.

Na počátku roku 1973 došlo k výměně školníka; Jiří Bursa odešel do důchodu, vystřídal jej Karel Mičo.

V roce 1980 odešla do důchodu hospodářka Hana Ježová, která na škole působila od konce padesátých let, na její místo nastoupila Monika Holá.

Od roku 1972 škola organizovala vzájemné návštěvy a dopisování našich profesorů a žáků s družebním slovenským gymnáziem ve Velkém Krtíši.

Od roku 1981 převzal funkci ředitele školy prof. Josef Boček.

Na gymnáziu se ustálil počet tříd řádného studia na 12, počet žáků stoupl na cca 400. Jestliže jsme v roce 1963 byli spokojeni s dostatkem prostorů v naší budově, nedalo se toto říci už o současnosti. Proto bylo rozhodnuto přistavět ke škole dvě učebny s kabinetem a laboratoří chemie a šatny pro studenty a vše bylo dáno do provozu na počátku roku 1985.

V osmdesátých letech se věnovalo hodně pozornosti nejrůznějším exkurzím, které měly pomáhat k lepším výsledkům ve studiu. Žáci se zúčastňovali četných soutěží zaměřených na určitý studijní obor. Škola stále patřila mezi nejlepší gymnázia v našem kraji v tom nejzávažnějším: připravit co největší počet studentů pro vysoké školy.

Výše uvedený příspěvek byl součástí almanachu, který gymnázium vydalo k 50. výročí (1995)