Vzpomínky na gymnázium – Ing. Mojmír Nigrin (maturant 1952)

Vzpomínka Mojmíra Nigrina na 50. léta na gymnáziu

Dobrý den vážení pedagogové nové generace.

Hlásí se vám další absolvent Gymnázia v Jablonci nad Nisou, maturant z roku 1952, tudíž člen velmi staré generace.

My starší stále rádi vzpomínáme na dobu strávenou na gymnáziu U Balvanu, které nám mnohým dalo velmi dobrý základ do života. O tom svědčí i fakt, že z té hrstky, kteří to dotáhli až k maturitě, na vysokých školách úspěšně získali tituly: 1x MUDr., 1x Mgr., 11x Ing., z toho 1x Arch., 1x CSc., 1x DrSc., o skutečném uplatnění mnohých absolventů se ani neví.

Proto nás velmi zlobilo, když od zeleného stolu chtěl někdo, z důvodů pochybných finančních úspor, vymazat tento ústav z povědomí veřejnosti. Po změně politické reprezentace se už o tom tolik nemluví, a tak věřím, že jste boj za „naše“ gymnázium ustáli.

Když se vrátím do vzpomínek, uvědomuji si, že nepatřím k prvotním či „zakládajícím“ žákům gymnázia. Chodil jsem do Měšťanské školy v Tanvaldě a teprve v roce 1947 jsem udělal přijímací zkoušku a nastoupil do třídy IV. B (technické větve) čili kvarty ústavu s názvem: Státní reálné gymnasium v Jablonci nad Nisou. Z té doby si vzpomínám na výborného pedagoga‑matematika profesora  Metelku, který později přešel na UP v Olomouci. Také si vybavuji některé nepříjemnosti z února 1948, když někteří žáci, včetně profesora tělocviku, dali přednost pobytu v tělocvičně před stávkováním.

Dojížděl jsem denně vlakem z Tanvaldu do Jablonce. Ale nebyl jsem sám, jezdili i jiní žáci z Tanvaldu, Kořenova, Desné, Velkých Hamrů, Plavů i ze Smržovky. Jezdili žáci i do jiných jabloneckých škol. Vlaky tenkrát nejezdily moc přesně. Zvláště v zimě, když napadlo hodně sněhu, byla cesta do školy výlet na celý den. V nedaleké Nádražní ulici byl hostinec U zeleného stromu, který nám dojíždějícím sloužil jako útočiště, kde jsme se mohli najíst a počkat než pojede vlak.

Do gymnázia dojížděl o třídu výš Milan Kyncl, do nižší třídy pak Stanislav Balatka, Bačík a Přibík. Nějaký čas jezdili i mladší studenti, kteří v důsledku reorganizace a zavádění jedenáctiletek byli nuceni se vrátit do svých původních škol. (viz. fotografie Dojíždějící).

Vstoupím-li ve vzpomínkách do budovy gymnázia, hned v přízemí vpravo byl byt školníka. Ten měl v jisté době i zajímavou funkci. Ve velkém smaltovaném hrnci ohřáli školníkovi ve svém bytě mléko a my jsme o velké přestávce vzali hrníčky, seběhli do přízemí a školník nám sběračkou mléko nalil.

V přízemí v příčné chodbě vlevo byla učebna chemie (ředitel Sisr), dále pak učebna fyziky se stupňovitou posluchárnou (prof. Frantal) a vstup do tělocvičny.

V příčné chodbě vpravo byly vitríny a učebna přírodopisu (prof. Janků). V prvním patře nad touto učebnou byla ředitelna a sborovna. Ještě výše ve druhém patře byla „kreslírna“. Jako poslední si vybavuji učebnu hudební výchovy s pianem v levé části budovy v patře.

Abych nezapomněl, v prvním patře přesně proti schodišti byl na portálu dveří nápis „Knihovna profesorská“. V době, kdy se při každé příležitosti dělala výzdoba a na portály dveří se zprava i zleva vyvěšovaly vlaječky, sváděl tento nápis k vhodnému umístění levé vlaječky směrem do středu.

Život na škole nebyl jen šedivý, např. pro starší studenty byla uspořádána jakási autoškola na traktory a motocykly (viz. fotografie Traktor 1‑3). Ještě dnes mám na ŘP vyznačenou kategorii „T“. Tehdy to byla doba brigád, takže znalost jízdy s traktorem jsme mohli uplatnit na zemědělské brigádě v Katusicích.

A aby prý bylo dost vepřového masa, museli jsme jet do Mimoně stavět „gigant“ čili vepřín.

Výborným důvodem jak se „ulejt“ z vyučování byla tzv. pochodová cvičení. To se celá škola po třídách vydala pěšky za vytčeným cílem. Dva starší žáci na motocyklech sloužili jako motospojky. Bohužel zameškané učivo se muselo dohnat, a když se to nestihlo, tak nám to celý život chybělo.

Ke školnímu životu patřily i výlety. Na jednom výletě nás doprovázel pan profesor Frantal i se svou relativně mladou manželkou. Byli jsme na výletě v Beskydech a na ukončení školy jsme jeli do Nízkých Tater, Vrátné doliny a obce Terchová. (viz. fotografie)

Ve svém archivu jsem našel i fotku „motýlkářů“ s naším třídním panem profesorem Výborným (viz. fotografie). Byla pořízena asi ve stejný den na podzim roku 1951, kdy jsme takto vzdali hold a vzpomínku našemu spolužákovi Jiřímu Motejlkovi, který o prázdninách nečekaně zemřel.

Fotky nejsou moc kvalitní, jsou skenovány z fotek 6×6 nebo 6×4,5. To byl vrchol techniky, který nám studentům byl tehdy dostupný. Proto se omlouvám za fotky i za příliš rozsáhlé vzpomínky.

 

Přeji Gymnáziu U Balvanu a vám všem skvělou budoucnost.

 

S pozdravem

Ing. Mojmír Nigrin


P. S.

Vědí vaší studenti proč U Balvanu? Vědí, že ho naleznou ve stejnojmenné ulici nahoře vpravo?